zleva: Rejža, Černoch, Pyžmoň, Kubik (Mečoun)

Možná tomu někteří z vás nebudou věřit, ale je to již několik let, kdy jsem rozepsal tento článek a následně ho jako koncept uložil do šuplíku, abych ho konečně nyní dopsal a on mohl spatřit světlo světa. Tedy, není to nic zas tak „světoborného“, ale přesto si myslím, že zmínku do historie fotbálku FSČ si zaslouží. Pěkné počtení.

Tým ROSENGART „B“

Bude to už nějaký pátek (cca v letech 2007 – 2011), kdy se kapitánovi Tomášovi Džurdženíkovi podařilo stmelit tým hráčů, kteří měli společné to, že pocházeli takřka všichni ze severních Čech, všechny zavanuly okolnosti, ať už studijní či pracovní, do matky měst - Prahy a všichni měli v oblibě jednu starou hru - jeden nový sport – Fotbálek.

Zakládající hráči se víceméně znali z let minulých, kdy mezi sebou soupeřili v lize v Ústeckém kraji a na turnajích tehdy konaných v mostecké Záchytce či Bristolu. Všechny hráče nově vzniklého týmu tehdy oslovil právě Tomáš „Pyžmoň“ Džurdženík s nabídkou, zda si chtějí zahrát druhou pražskou ligu, jelikož tým, který dříve nesl název Rosengart B se rozpadá a shání nové hráče.

Odpověď všech dotázaných byla jasná a tak jsme započali jednu éru fotbálkového týmu, která (alespoň pro mě) bude navždy uchována v paměti. Stručně zde představím hráče „nového“ Rosengartu B, kteří stáli u zrodu. A pokusím se vyzdvihnout ty nejlepší okamžiky v době účinkování týmu v pražské lize. Tak pěkně popořádku…

Černoch (Michal Černý)

Historie tohoto hráče sahá do roku cca (2000-2001) kdy začal hrát ligu za tým Slavie Most. Následně přestoupil do legendárního týmu „Zlatopramen „5“ Most“, kde působil cca 4 až 5 let, z čehož asi 3x se svými spoluhráči vyhrál 1. místo v 1. Ústecké lize družstev. Následně ho pracovní povinnosti zavanuly do Prahy a zde začal hrát tuším tehdy třetí, nebo druhou ligu za tým „Nezávislost“ a navštěvoval turnaje u Naftaře. Po cca dvouletém působení přišel s nabídkou již zmiňovaný Pyžmoň a Černoch přestoupil do „Rosiku“. Zde byl platný především jako útočník s velice razantní střelou a stahovačkou k sobě a také eLkem k sobě, kdy se takřka ohýbaly tyče ;) Co bylo s podivem, bylo jeho uchopení záložní (pětkové) tyče, kdy ještě dlouhou dobu měl opačný úchop (palec k sobě), než 95% ostatních hráčů, i přesto se protihráčům přes jeho pětku špatně procházelo. Tohoto bývalého hokejistu jistě u fotbálku nepřehlédnete, s jeho robustní postavou patří k fyzicky nejvýraznějším hráčům fotbálku u nás. Nyní již působí několik let v týmu hrajícím v pražském Bamboo-Pubu v Malešicích.

Fanouš (František Mildorf)

Fanda dle mých poznámek začal hrát oficiálně ligu až za tým Pytláci (tuším druhá nebo třetí středočeská liga v Praze). Zde působil cca 3 roky, přičemž studoval vysokou školu ČZU na Suchdole, ale následně ho draftoval tým z rodného severu – 035 Clan Most s kapitánem Jiřím Klimplem. Na severu pak hrál taktéž cca 3 roky, z čehož má doma 3 první místa v 1. Ústecké lize družstev. Následně se opět projevil čich na talenty u Tomáše Džurdženíka a Fanouš putoval zpět do Prahy do nově vznikajícího „Rosengartu B“. V R-B byl stejně jako Černoch platným útočníkem, i když se nezdráhal ani zachytat v bráně, kde si na něm vylámaly zuby spousty kvalitních soupeřů. K jeho přednostem tehdy patřila tzv. „odtažka“, kterou hrál v té době snad jen on a možná pár jedinců v ČR. Nutno podotknout, že (nejen) díky této střele se dostal i do finále Mistrovství České republiky v Penaltách, hraném tehdy v luxusním prostředí tenisového areálu ve Stromovce. Finále tehdy prohrál s Janem „Kasprem“ Kaspříkem. Fanouš je dnes již opět dlouholetým hráčem mosteckého 035 Clanu, nehraje již tolik „odtažku“, ale spíše „snejka“ a v poslední sezóně se mu společně s týmem podařilo vyhrát 1. Ligu týmů FSČ (2016/2017).

Fanouš na krajském poháru v Bílině - pohárek za Open Singles

Tomáš „Pyžmoň / Diego“ Džurdženík

Tak právě v hlavě tohoto, tehdy ještě studenta práv, se urodil senzační nápad - převzít otěže po rozpadnuvším se druholigovém pražském týmu a obsadit tým zcela novými tvářemi. Zakladatel a kapitán Rosiku-B a spoluzakladatel spolku Foosball Severní Čechy se taktéž honosí neoficiálním titulem „otec fotbálku v Lounech“. Opravdu je v naší republice jen málo lidí, kteří toho udělali a dělají pro fotbálek tolik, co tento člověk. Z jeho posledních aktivit kromě kapitána reprezentace ČR a zakladatele foos-klubu „Kapitán“ v Lounech, kde pořádá multi-table turnaje na stolech Leonhart, Garlando, Rosengart a Bonzini, stojí za zmínku také to, že již nyní připravuje organizační záležitosti spojené s ligovou soutěží a turnaji v severních Čechách pro nadcházející sezónu FSČ. V mnoha věcech inovuje současnou fotbálkovou scénu, ať už to jsou nové disciplíny v ligovém Zápise o utkání, či disciplína družstev na turnajích, tak i píše články a rozhovory s hráči pro Foosball Magazin. Letos (2017) na „Apríla“ se dokonce oženil a jak jinak, než-li s krásnou „fotbálkářkou“ Alčou Džurdženíkovou (Švédovou), která je hráčkou 035 Clanu Most. Gratulujeme a přejeme mnoho štěstí!

Co se týče samotné Pyžiho hry, tak je dle mého názoru plná taktiky a přemýšlení, ale také bojovnosti a soustředění. Jistě si někteří z vás vybavují chvíle, kdy Tomáš gestem rukou odhání v blízkosti stojící či nahlas se bavící diváky od fotbálkového stolu, z důvodu, že ho vyrušují. Posledních pár let je ale již více v klidu a tato gesta u něj vidíme jen velmi zřídka. Taktéž je znát, že místní a lokální hry a turnájky ho již tolik nemotivují, což je pochopitelné, když má za sebou několik Mistrovství světa v zahraničí jako hráč i jako kapitán české reprezentace. Jeho nejoblíbenější oldschool střelou je eLko od sebe, ale z důvodu, že se fotbálek hraje na góly a ne na krásu, volí při důležitějších momentech „hada“ (snake-shot), kde je procentuálně více úspěšný. Přece jen zahrát kvalitní elko od sebe vyžaduje několik dnů, či spíše týdnů drilu a trénování, kdežto „snake“ rovně se člověk naučí během pár minut, či hodin. Nicméně snake-shot volí i ti nejlepší z nejlepších, možná právě kvůli jednoduchosti provedení. O tom, zda pak hra ztrácí či neztrácí na atraktivnosti pro oko diváka bude zase jiný článek.

Oficiálně začal Pyžmoň (přezdívku získal na studiích v Karlových Varech) hrát ligu v Lounech (rok cca 2001) za tým, který již neexistuje – Sklípkani Louny „A“. V současnosti však máme ve FSČ lize Sklípkany ze Zabrušan, což je zajímavá paralela. Ale zpět k Pyžimu. Se Sklípkany (LN) postoupili z druhé ústecké ligy do první a tam se následující rok díky dobrému pořadí nominovali na Mistrovství ČR Družstev do Prahy, kde skončili 9., což byl v té době pěkný výsledek, vzhledem ke konkurenci. Po rozpadu Sklípkanů a odchodu některých hráčů na studia či za zaměstnáním, či po úplném pověšení pomyslných fotbálkových kopaček na hřebík, hraje Pyžmoň v Plzni při studiích práv Bonzini ligu. Tu hrál společně s Jiřím Zelenkou (viz níže) a podařilo se jim vyhrát titul vítěze ligy hned dvakrát za tři roky působení. Po ukončení působnosti v Plzni zakládá v Lounech nový tým s názvem „Brooklyn Louny“ a nabírá do týmu nové nadějné talenty a šikovné hráče. Podařilo se i několik umístění na ligové „bedně vítězů“. Lákavá nabídka shora, prestiž pražské ligy, či snad chuť okusit další kousek fotbálkové scény, možná tak trochu vše dohromady, způsobily to, že Tom dočasně opouští Brooklyn a z Loun putuje za fotbálkem do Prahy. Vést tým, jehož název nese značku výrobce českých fotbálků, takže určitá zodpovědnost, neudělat ostudu, byla všudypřítomná . Tým, který má být béčkem samotnému Rosengartu „A“, ve kterém působili borci jako je Láďa Křepela, Milan Reljič, Josef Eger, Jan Zavoral, Tomáš Kraisler, Petr Plasgura a spousta dalších výborných hráčů… Určitá zodpovědnost tedy byla na místě, ale myslím, že se s tím vypořádal na výbornou. Po ukončení éry Rosiku „B“ našel Pyžmoň angažmá právě v Rosiku „A“, kde byl taktéž platným hráčem, má na kontě mistra ligy a trofej z MČR Družstev. Dále pokračoval v kariéře v pražském klubu Wikings, odkud si přináší 3.místo v 1.lize a současně hraje Leonhart ligu v Lounech za Brooklyn. Několik sezón chyběl v týmu Míra Šianský (v té době ve Sportklubu Bečov), ale i tak získává Pyži s Brooklynem několik trofejí za první místo v Ústecké lize družstev. Nastává zhruba pěti až šesti-letá nadvládá Brooklynu Louny. To už se i vrátil Šia z Bečova. Několik let po sobě a několikrát první místo pro Brooklyn. Ať už to byl stůl Rosengart, či Leonhart, v Brooklynu byla prostě týmová síla. Až 3. ligový ročník pod FSČ 2016/2017 přetrhl šňůru prvenství Brooklynu, když na příčce nejvyšší skončil tým 035 Clan Most. V současnosti Brooklyn řešil spíš otázku motivace do dalšího hraní, ale vypadá to, že se hráči nakonec odhodlají přihlásit i do nadcházejícího ročníku Leonhart FSČ ligy. Byla by škoda, pro celou foos-scénu u nás, kdyby přestali hrát.

Rejža (Lukáš Rais)

(Hrůza psát o sobě, ale budiž). Odchovanec bílinského Kafáče (učiteli mu byli Krtek a Speedy, Lejnič a Klátič a další…). První sezónu nastoupil za Kafáč Bílina „A“ někdy kolem roku 2002-2003 a spíše se seznamoval s ligou, po ročním působení a nečerpání zkušeností zakládá druholigový tým „FAN Club Bílina“ a po roce hraní postupují do první Ústecké ligy. Následně se s týmem stěhujeme a další dva roky působí v první lize pod názvem „Černý kůň Bílina“. Po ukončení SŠ a odchodu na ČZU do Prahy, trénuji v suchdolském „Céčku“ (klub, který se svého času honosil nejvyšší výtočí piva v ČR) přechody z pětky na trojku  (rozuměj přihrávky ze zálohy na útok). Seznamuji se s Prahou a s Fanoušem a Černochem. Nacházím angažmá v „Nezávislosti“ se spoluhráčem Černochem, kde hraji jednu či dvě sezóny. Zajímavá zkušenost, dokonce to byl myslím postup ze třetí do druhé pražské ligy. Ale to už je dávno. Pak přišla nabídka hrát za Rosengart „B“. Upřímně jsem nejprve myslel, že jde o vtip. Co bych já dělal v týmu s tak zvučným jménem? No, ale stalo se… a po několika společných tréninkách jsem začal hrát druhou pražskou ligu za „R-B“. Začátky byly pochopitelně hodně těžký a až na pár výjimek, kdy jsme utkání vyhráli takřka v suchém triku, byla většina zápasů boj o každý míček. Srovnávali jsme druhou ligu v Praze a tu naší v Ústeckém kraji a dospěli jsme názoru, že druhá pražská se tehdy vlastně rovnala naší první. Dnes už je to pochopitelně zase trochu jiné a naši přední hráči se vyrovnávají i těm pražským v první lize. Bylo nás tehdy v týmu pět a více takže jsem byl vždy rád, když jsem se dostal vůbec do zápasu a někdy jsme opravdu diskutovali, kdo bude a kdo nebude hrát. To je pak úděl kapitána / či trenéra, že musí rozhodnout. V tomto jsme měli štěstí, že Pyži zvládal kromě bravurního hraní i psychologii týmu a vždy jsme se nějak dohodli. Když pak skončila éra R-B a zároveň studia v Praze, restartoval jsem jako kapitán svůj bývalý tým a dal dohromady staré hráče. Následně jsme působili jako „Pražanka Bílina“ v první lize, kde se pohybovali okolo čtvrtého místa a pak jako „Bašta Bílina“ – to už na Leonhartu a nyní hrajeme na bílinském Bowlingu. Poslední úspěch byl vyhraný Ligový Pohár FSČ 2016/17 po výhře na penalty proti Brooklynu. Obrovskou radost mám také z toho, že se nám podařilo společně s dalšími hráči založit organizaci a pořádat ligovou soutěž a turnaje na oficiálních ITSF stolech Leonhart. Letos (2017) odstartujeme již čtvrtý (4.!) ročník. Obnáší to sice spousty práce a papírování, ale pokud má člověk něco rád, tak by to měl dělat. A věřte, že já mám fotbálek hodně rád! :)

Mečoun (Jakub Hnátek)

U Kubika bohužel nemám dochované poznámky, ale stejně jako Pyžmoň vyrůstal fotbálkově v Lounech (taktéž Sklípkani) a studia ho taktéž zavedla do Prahy, kde i při škole pracoval. Zde si pak našel cestu do R-B. Jeho oblíbená střela byla Stahovačka k sobě, kterou měl opravdu bleskově rychlou. Tu pak střídal se „snejkem“. Jeho dobrá nálada před zápasem tužila tým. Je to opravdu sportovec tělem i duší. Od fotbálku Kuba však již upustil a nyní se více věnuje kantorství na SŠ, výuce Basketballu a především samotném hraní Basketu a Street-ballu, ve kterém má nejeden republikový ale i zahraniční úspěch (viz Usurpators Louny). Přejeme hodně štěstí v osobním, profesním i sportovním životě!!!

trenér a hráč basketballu a streetballu - Usurpátors Louny

Klátič (Michal Býna)

Pamětníkům netřeba představovat tohoto ostříleného kocoura pocházejícího z Bíliny. Pro ty z vás, kteří hrajete fočus zatím jen krátce, vězte, že z obrany měl stahovačku a eLko, jako když kopne bejk. Kafáč, potažmo bílinské týmy, měli vždy za urputného rivala týmy z Mostu a občas došlo i ke slovním přestřelkám, ale vše nakonec proběhlo v duchu fair-play. Kafáči se bohužel nikdy nepodařilo dosáhnout v ligové soutěži na příčku nejvyšší. Oficiální začátky působení v lize sahají k samotným počátkům vzniku organizované ligy na Rosengartech v ústeckém kraji. Po opuštění šipkařské zábavy přesídlil s bratrem Lubošem a kamarády Rickard (Richard Hamak † R.I.P.), Speedym (Petr Matěj) a Krtkem (Vlastimil Mareš) k fotbálku a to bylo někdy kolem roku 1999-2001.

zleva: Lejnič, Speedy, Klátič, Rickardo

Na Kafáči v Bílině se vystřídala řada hráčů, pár sezón tu dokonce působily týmy dva „A“ a „B“. Pak došlo k velké odmlce, hráči se vydali za prací, za jinými koníčky, k rodinám a přítelkyním a Klátič tou dobou byl na volné noze. V tu chvíli se ozval Pyžmoň s nabídkou, která se neodmítá. I přesto, že Klátič neodehrál velké množství zápasů, stal se nedílnou součástí legendárního týmu R-B. Stojí ještě za zmínku, že v rámci svého zaměstnání se dostal k zaměstnaneckému turnaji ve fotbálku. Díky zkušenostem z ligy se z lokálního kola probojoval do kola republikového, a když vyhrál i to, letěl na Mistrovství světa zaměstnanců do Amsterdamu. Hlavní cenou byly vstupenky na finále ligy mistrů ve fotbale (UEFA). No, nepsal bych to sem, kdyby nevyhrál :) A tak se stal Klátič mistrem světa ve stolním fotbálku Heineken, kde se setkal i s Robertem Athou (GB). Gratulujeme!!! Následně po rozpadu R-B zapustil kořeny v Bílině a pak v Teplicích.

s bratrem Lubošem "Lejničem" Býnou

Zellí (Jiří Zelenka)

foto: Rejža a Zellí - Mostecký pohár

Další hráč, který pochází z Bíliny, oficiálně započal fotbálkovou kariéru ve „FAN clubu“ v Bílině společně s Rejžou a dalšími spoluhráči. Po postupu z druhé do první ústecké ligy pokračoval s týmem až do odmlky, kdy při studiích hrál v Plzni několik let Bonzini ligu. Po návratu na sever se mu neozval nikdo jiný než kapitán R-B s nabídkou, kterou si nemusel dlouho rozmýšlet. Byl tou dobou na volné noze a tak kývnul. Cením si na něm velkou obětavost, kterou týmu R-B prokázal. I přesto, že na zápasy musel dojíždět z Bíliny do Prahy, dalo se s ním vždy počítat. Někdy přišly chvíle, kdy bylo nutné zápas odehrát, jinak hrozila kontumace a nám chyběl 4. hráč. Zellí neváhal a dorazil a to i přesto, že zápasy někdy končili kolem 1:30 ráno a on musel druhý den jet zpět na sever a jít ráno do práce. Za to mu patří velký dík. Zaslouženě si vydobyl místo v R-B. Když jsem se ho tehdy ptal, která je jeho nejoblíbenější střela, odvětil, že PIN-shot, tedy střela z hrany. Nyní však hraje snake. V bráně patří Zellí k tzv. držákům a také umí podpořit ve správnou chvíli. V poslední době už více pokukuje po útoku a chce dávat více branek z trojky než z dvojky, tak se nechme překvapit. Nynější hrací místo: Bowling Bílina.

Sanka (Michal Kačer)

Ten starší z talentovaných bratrů Kačerů. Asi netřeba představovat bečovského Sanku, který se svým bratrem i sám, sklízel úspěchy nejen v našem kraji, ale i na republikové úrovni a to jíž někdy kolem 18 roku svého života. Inu mladá krev je mladá krev :o) Precizně a perfektně zvládnutá střela z obrany i z útoku. Stahovačka, kterou umí opravdu jen málokdo. Odchovanec týmu Sportklub Bečov, kde je dlouholetým kapitánem a „tátou fotbálku“ Lukáš Krampera, který jako první vstoupil do síně slávy FSČ v letošním roce 2017. I přesto že Sanka taktéž jako Klátič, či Zellí neodehrál tolik zápasů za R-B, byl platnou oporou při důležitých utkáních. Momentálně je hráčem Sportklubu Bečov.

foto: Sanka a Kožich (Krajský pohár v Bílině)

Dále v soupiskách Rosengartu „B“ figurovali:

Bohumil „Bohouš“ Křivda

- nynější golfový trenér a odvěký fanoušek fotbalu: Bohemians Praha, přinesl do týmu užitečné zkušenosti a také znalost místních podmínek, ligy a hráčů... ať se daří!

Petr „Kikoun“ Kikuš

- stál mezi prvními zakládajícími členy R-B, následně se více věnoval tvorbě muziky a DJingu. Dodnes si pamatuji, že jsme spolu jednou v Praze v Molekule hráli středeční turnaj, kde se hrál DKO a my, již vlevo, prohrávali 0:7 a hrálo se do 8i. Nevím, co se tam stalo, ale ze stavu 0:7 jsme otočili na 8:7...no prostě největší paráda... následně jsme ale, myslím, prohráli :-) nicméně ponaučení - otočit se dá každý zápas za jakéhokoliv stavu... ať se daří!

Všechny hráče zdravíme!!

Úspěchy a pády týmu R-B

Tak abych to nějak shrnul. Tým Rosengart „B“ s novým složením založil Pyžmoň po dohodě s Davidem Vráblíkem (předsedou klubu) v sezóně 2007/2008 (2.liga). Složení: Pyžmoň, Černoch, Rejža, Mečoun a Kikoun. Pyžmoň byl tehdy dle statistik hráč s nejvíce výhrami v lize, kterou jsme vyhráli a postoupili. V poháru jsme dostali do předkola derby s Rosikem A a prohráli s nulou.

2008/2009 – 7. místo (1. liga), složení: místo Kikouna přichází Klátič a Zellí. Byli jsme Finalisti poháru - prohra s Rosengartem „A“ 3:6 , následně 7. na MČR družstev

2009/2010 - 4. místo (1. liga), Rejža dle statistik 7. místo (TOP 10) v lize. Pyžmoň 4. v jedničkách v lize a s Černochem 2. v 2-ballu v lize. Hry s Rosikem „A“ - 5:6 a 6:4! Místo Kubika (Mečouna) přichází Fanouš, ale odchází Klátič. Na MČRD 5.místo - prohra s Krůtama 6:3 potom výhra nad Černou horou.

2010/2011 – 8.místo (1.L.) stejné složení + Sanka. Semifinále poháru a prohra s Winfastem a na MČRD výhra nad 035 Clanem Most 5:1 a rozhodnuto. Pak prohra 6:4 s R-A, kteří nakonec MČRD vyhráli. Jako jediný na turnaji porazil Pyžmoň Pepu Egera a Láďu Křepelu. V lize jsme nikdy nesebrali ani jeden bod Gumídkům jako jedinému týmu.

Jak bylo již psáno někde výše - Rosengart B, poté co prošel kompletní obměnou kádru a vstoupil do druhé středočeské ligy, se s nikým a ničím příliš nechtěl párat. I přesto, že bylo 90% zápasů velice náročných, podařilo se nám většinu utkání zvrátit ve svůj prospěch a zajistit si tak postup z druhé do první ligy. Tam už to byla zcela jiná káva. Všichni v první lize k zápasům přistupovali disciplinovaně a koncentrovaně bez jediného zaváhání. Rychlost, technika a přesnost s jakou mě někteří protihráči překvapili, byla k neuvěření. Nezbývalo nic, než začít zase trochu více trénovat a chodit na turnaje, pokud chceme udělat dobrý výsledek a mít radost ze hry. Důležitý byl týmový výsledek, ne individuální umění. Každý zápas bylo na pořadu hecování i nervozita. Atmosféra se dala krájet. Hádky se soupeři o fauly nebyly výjimkou, ale měli jsme Černocha  a tak se většině soupeřů nechtělo moc diskutovat. Vše naštěstí proběhlo nakonec podáním ruky a smírem, ale nepředstavujte si to tak, že jsme uhádali každý balón, ba naopak, tamní hráči v hádkách uměli dobře chodit, což se mi na této lize vůbec nelíbilo. Málokdy se chtěli obě strany dohodnout na nějakém kompromisu, natož aby někdo udělal byť sebemenší ústupek, či zvážil i svoje pochybení. Naštěstí převládaly ale zápasy, kde to bylo hlavně o tom, co umíte na stole, než-li o tom, co si kdo vyhádá. Za mě můžu říct, že mi liga v Praze dala opravdu hodně zkušeností. A tak jsme s Rosikem „B“ proplouvali několik sezón první ligou a do toho ještě hráli ligový Středočeský pohár družstev, ve kterém jsme byli 3x ve finále, ale bohužel ani jednou se nám nepodařilo vyhrát. V první lize jsme se pohybovali nejlépe okolo 4. místa. Stojí ještě za zmínku, že první rok v první lize jsme na sebe upozornili výhrou 10:2 nad legendárními Wikings, což bylo tehdy pro Prahu velké překvapení! Velkou satisfakcí pro nás byl jednou zápas proti našemu „Áčku“, tedy Rosengartu „A“, kde jsme vyhráli 6:4. To byla tenkrát velká sláva.

foto z roku 2008 - Rejža, Černoch, Pyžmoň, Mečoun (Kubik)

foto: 2017 - Zellí, Černoch, Pyžmoň, Fanouš, Rejža

Ale všechna sláva jednou končí, aby mohla začít nějaká další. A tak se stalo, že tým Rosengart „B“ složený převážně z hráčů ze severu zakončil působení 1. lize v Praze v roce 2011. Od té doby se hráči R-B každý rok v létě scházejí u kapitána Pyžmoně na zahradě, aby si připomněli své společné působení na fotbálkové scéně a oslavili tak další výročí tohoto (alespoň pro mě) legendárního klubu.