...ať už z pohledu hráče či člena rady FSČ Tomáše Džurdženíka...
Máme za sebou nejúspěšnější sezónu našeho spolku a možná není náhoda, že to byla sezóna pátá, tedy kulatá. Kde začít... Poprvé za historii ústeckého fotbálku se Worldcupu z Ústeckého kraje zúčastnili dvě ženy. Po minulém Worldcupu, kde byla v nominaci žen Alena Džurdženíková, se letos na největší turnaj, konaný jednou za dva roky, dostala Adriana Čepeláková a Iva Pazourová. Bravo!
Z pohledu ligové soutěže to byla nejúspěšnější sezóna FSČ vůbec, měli jsme dvě druhé ligy a jednu první. Celkové skóre činilo 18 družstev, což je velká paráda a už zanedlouho se dovíme, jak tomu bude v sezóně 2019 /2020.
Teď již z té osobní roviny. Letos jsem nenavštívil tolik turnajů a ligových zápasů a hrálo se mi mnohem lépe. Bohužel asi jen jedničky, protože tam sem byl často až ve finále, ale ve dvojicích se mi to povedlo jen s manželkou, takže se od ní máte všichni moji spoluhráči z minulé sezóny co učit :-D Osobně jsem z výkonnosti hráčů v kraji zklamaný. Někteří se zlepšují a výrazně, ale Ti z vás, kteří už opravdu dobří jsou, už víceméně stagnují, nebo se posouvají minimálně... Opravdu nevím, čím to je, ale rád bych letos udělal 5 seminářů vždy na nějaké téma, o kterých Vás budu určitě informovat a pokusil se váš pohled na fotbálek zase o něco posunout. Snad to nebude dozadu :-D Doložím Vám to jednoduchým faktem. Hrál jsem letos tuším 4 turnaje jednotlivců a snad vždy sem byl ve finále. K tomu 3krát s Rejžou. Důvod je jednoduchý, elitní hráči dob minulých se tomu přestali věnovat, tak jako dříve. Pár let zpět, by tohle nebylo vůbec myslitelné... Kdyby se Kamil Kačer fotbálku věnoval jako před lety... To jsme někteří po tom, co předvedl, museli kolikrát někoho poprosit, aby nám zavřel pusu údivem, protože byla tak dlouho otevřená, až se zasekla. Pravděpodobně se na scénu vrátí jeho bratr Michal, který hraje pro mě někdy až nesmysly a pokud bych měl někoho jmenovat, tak je to právě on, kdo by tady měl držet žezlo. S těmihle bratry, které neodmyslitelně z dob minulých doplňuje můj BRO Miroslav Šíanský, který je nadprůměrný na všech tyčích a jeho 5ka je zářivým drahokamem v jeho hře. Pokud by tito hráči jezdili a věnovali se fotbálku jako dříve, nikdy by se moje pravidelné účasti ve finále a dovolím si tvrdit že ani účasti Lukáše Raise nestaly. Proč to píšu. Mrzí mě, že je za námi taková herní propast. Míra Vintrich dře, ale stále mu chybí zkušenosti. Letos bude zase o něco lepší, protože hrál v jámě lvové, která se každé dva roky stěhuje a to na Worldcupu :) Zapálení nechybí klukum v Chomutově, ale ti mají před sebou ještě velký kus cesty, stejně jako Aleš Tóth v Lovosicích. Líbí se mi hra Pavla Soukupa, se kterou letos dosáhl na první místo s Radkem Spáčilem v turnaji dvojic. Paráda!! Píše se mi to blbě :-D ale už i Michal Kladivo zlepšil hru na pětce a je stále těžším soupeřem, který ještě více bude atakovat medailová umístění na krajských pohárech. Největší pokrok letos udělal Martin Dubecký z nově vzniklých FC Superstrojů Louny.
Jsem Vám všem k dispozici, stejně jako ostatní hráči, kteří to už hrajeme leta letoucí. Nebojte se přijít kdykoliv s čímkoliv zeptat, určitě Vám rádi třeba na turnajích poradíme. Pro Brooklyn byl nejtěžším soupeřem určitě Tomáš Kopecký, který nám všem neskutečně zatápěl. Pokud bych měl říci nejlepšího hráče z ligy, byl to právě on a pokud z turnajové sezóny, pak je to Martin Kúdela, který mi několikrát nepustil do finále dvojic (s Michalem Kladivem) a i v jedničkách to bylo vždy napínavé až do konce.
Co se týče ligových soutěží. V Brooklynu panuje názor, že letošní titul byl možná ten nejlehčí. Prohráli jsme jen jeden zápas doma s 035 Clanem Most a to z důvodu přítomnosti Petra Vohanky a jeho aury, která nám dopřála jedinou porážku a to až na penalty. Ve všech hrách jsme letos dosáhli vždy minimálně pěti bodů. Semifinále se Špekovou Brigádou Teplice pro Brooklyn nebylo tak obtížné, jako pro Bílinu souboj s 035 Clanem, kde Bílina postoupila až na penalty v náhlé smrti. Po zápase v Bílině, který jsme sehráli v základní části jsme chtěli hrát s 035 Clanem. Tam jsme herně byli horší a kdyby to skončilo 8:2 / 7:3 pro domácí, neřekli bychom ani popel. Několikrát se nám ale podařilo utéct ze stavu 5:2 či 5:3 a to nás posunulo ke třem bodům. Ve finále už ale náš soupeř nepředváděl tak dobrý výkon, jako v tomto zápase. Nevím, zda to bylo tím, že to bylo jejich první finále / zápas o titul, ale dovoluji si napsat, že jsme vyhráli zaslouženě 2:0 na zápasy.
Co se týče druhé ligy, ta dle mého názoru dopadla podle očekávání. 1-4 místo odpovídá rozložení sil. Finále nejlepší dva celky a semifinále ty další dva. Malý pohár vyhrál Soudek Louny a to také zaslouženě. Prvoligovou příslušnost opět uhájil zkušený tým Luckyball Most. Největším zklamáním jsou nakonec sestupující Sklípkani Kladruby, kteří podlehli v baráži o první ligu nováčkovi ligy druhé a to DobDogs Ústí nad Labem. Věřím, že to kluky správně nakopne a o první ligu se porvou a začnou ze sebe dostávat víc herního umu než v minulých sezónách.
V září u stolu ČAU
Pyžmoň